Určitě jste je už viděli - SUVčka, na která si majitelé navěsili ochranné rámy a přídavné reflektory, aby zdůraznili jejich terénní vlastnosti... které jsou ovšem většinou přinejmenším diskutabilní. A já teď jedu v autě, které je pravým opakem. Terénní je zcela bezesporu, ale snaží se tak netvářit. Ford Ranger je v základu úplně stejné auto jako třeba Mazda BT-50 a na zahraničních trzích seženete ještě velmi podobné Isuzu. Máme tu čest s terénním pracovním pick-upem, který nedělá kompromisy. Jestli si vzpomínáte na Toyotu Hi-Lux, kterou jsme tu nedávno testovali, tak tohle je auto ze stejné líhně. Zadní tuhá náprava je odpružena listovými pery, stálý pohon zadních kol a mechanicky přiřaditelný pohon předku, redukční převod do pomala a světlá výška přes 20 cm, to jsou věci, které zcela jednoznačně vypovídají o domovském teritoriu mimo zpevněné povrchy.

Jenže tohle auto se vás od první minuty snaží přesvědčit, že kromě terénních schopností má také styl, se kterým se neztratí ve městě. Velká litá kola, plastové nástavce blatníků, oranžové polepy, stříbrné lišty na střeše a na korbě, diody v zrcátkách... tak trochu to zavání pokusem o tuning. Jezdíme totiž nejvyšňořenější verzí Ranger Wildtrak, která je v nabídce k nejsilnějšímu motoru - třílitrovému turbodieselu Duratorq. Kromě již zmíněných věcí má i takzvaně sportovní masku chladiče, takzvaně sportovní ventilační otvory na předních blatnících a takzvaně sportovní nášlapné lišty. To jsem si nevymyslel, takhle sportovně je to opravdu označeno v ceníku. Sportovnost ale nechme stranou, nedá se popřít, že se za takhle vyzdobeným autem ohlédne nejeden člověk. Wildtrak vypadá opravdu luxusně a draze - a je to mimo jiné i tím, že není tak úplně levný.

Pokud vám jde o pracovní pick-up, Ranger můžete mít ve verzi single-cab pro dva lidi a spoustu nákladu už za 600 tisíc. O trochu dražší je Super-cab, s nouzovou zadní lavicí a tahle verze, Double Cab, začíná na 660 tisících. Jenže tenhle Wildtrak stojí celých 900 tisíc. Je ale pravda, že se to majiteli snaží opravdu vynahradit. Uvnitř například najdete sedačky čalouněné Alcantarou, v prazích podsvícené logo Wildtrak, dálkové centrální zamykání s alarmem a imobilizérem, elektrická okna i zrcátka, vyhřívané sedačky i zadní okno, kožený volant, klimatizaci, zkrákta takzvaně plnou palbu. Jediná otázka, která zbývá, je jaký to vlastně má smysl. Dokážu ho pochopit někde v americe, i když tam by Ranger působil trochu miniaturně, jejich pick-upy jsou skutečně v jiné rozměrové lize. Ale možná se vhodní zákazníci najdou i u nás, každý má nárok na svůj vlastní vkus.

A když jsme u toho vkusu, Ranger prodělal facelift a nutno říct, že příď vozu je teď na pohled opravdu zajímavá. Hlavně už nevypadá tak užitkově, jako minulá verze. Ovšem pokud propadnete dojmu, že jde o nějaké malinko drsnější SUVčko, budete možná litovat. Úroveň jízdního komfortu lze označit přinejlepším za uskákanou. Možná kdybyste zatížili zadek dvěma pytli cementu, bylo by to o něco lepší. Jenže mám takový pocit, že zrovna do Wildtraku nikdo cement házet nebude. Ne že by tedy korba ztratila své praktické vlastnosti - naopak, díky zamykací roletě už si nemusíte zároveň s parkovacím lístkem platit i ozbrojenou stráž nákladu. Ve městě i na běžné okresce si poskakování skutečně užijete, ať vás ani nenapadne dát si třeba kávu bez víčka, na první dilatační spáře o ní totiž přijdete. Stačí ale vyjet mimo asfalt a pochopíte, že to má svůj smysl - už na pouhé polní cestě totiž naopak zjistíte, že je auto o třídu pohodlnější, než naprostá většina SUVček.

A buďte si jistí, že Ranger se nelekne ani pořádně těžkého terénu. A třeba ani třičtvrtěmetrového brodu, takže těch pár louží na cestě ani nevnímal. Je tu jen jeden problém - ta chromová trubka tam vzadu je sice velmi praktická ve městě, protože obsahuje parkovací senzory... ale zato vám dost podstatně sníží zadní nájezdový úhel, takže v terénu musíte dávat velký pozor, abyste jí někde nenechali.

Interiér je prostorný, palubní deska přehledná a pozice za volantem přijatelná, i když absence teleskopického nastavení je v takhle velkém a drahém autě zklamáním. Ruční brzda není na podlaze, místo páky tu máte táhlo, které se vytahuje z palubní desky v prostoru pravého kolene. To sice zajišťuje, že jí nezapomenete zataženou, ale vyšším řidičům to značně znesnadní nastupování. Nedá mi to a musím pochválit přístroje na vrcholu palubní desky. Ve většině aut působí dokupované náklonoměry směšným dojmem, ale tady mají svůj smysl. Zejména u bočního náklonu totiž běžný řidič absolutně nemá odhad, co všechno auto ještě zvládne a náklonoměr mu v terénu skutečně pomůže. A věřte mi, že 49° úhel vypadá zevnitř vozu skutečně děsivě.

Třílitrový trubodiesel má 156 koní a dostatek točivého momentu, aby utáhl třítunový přívěs. Někteří kolegové chválili dobrý poloměr otáčení, což je důkaz, že všechno je relativní. A i když se s Rangerem skutečně otočíte v těsnějším prostoru, než potřebují jeho přímí soupeři, pěkně si u toho zamotáte ruce, protože řízení má velmi pomalý převod. Přispívá to sice k větší stabilitě na dálnici, ale ve městě se připravte na rozcvičku.

Můžete namítat, že je nesmysl dát 900 tisíc za vyšňořený pick-up, který je ve skutečnosti do města za trest a v terénu je o něco míň schopný, než nevyzdobená verze, můžete hledat všemožné alternativy a zcela jistě je najdete. Ale kdybych řekl, že jsem se ten týden v Rangeru nebavil, prachsprostě bych lhal.

HK

Technická data a aktuální ceník